4. Splašené srdce

24. května 2009 v 10:59 | Caroline



Plynul den za dnem a neuběhla hodina lektvarů, při které by mi Albus neporadil. Dlouho jsem mu chtěla položit otázku proč to vlastně dělá, jenže se nějak nenaskytla příležitost.
Také se nezadržitelně blížil náš letošní famfrpálový zápas proti Nebelvíru. Měla jsem pocit, že naše družstvo je naprosto skvěle připraveno. Tréninky jsem pořádala čtyřikrát týdně a taktika, kterou jsem vymýšlela o prázdninách všem očividně vyhovovala.
"Výborná práce Mandy. Penelopa, hraj takhle i zítra a máme to v kapse. Není co dodat Adame, byl jsi skvělý,"rozdávám po pečlivém tréninku zasloužené pochvaly.
"Jen aby nám počasí přálo,"zvedl oči k nebi Sam.
"Počasí nás přece nemůže zastavit. Hlavně se dnes všichni dobře vyspěte."

Nyní famfrpálové hřiště zeje prázdnotou. Všichni potřebujeme energii na velký zítřek. Je příjemné pozorovat, jak zapadající podzimní slunce barví horizont do oranžova. Měla bych už ale také jít.
"Úžasné,"přeruší ticho čísi hlas. Otočím se.
"Albu…totiž, pane profesore?"podivím se jeho přítomnosti.
"Profesor jsem, když učím. Jen když učím,"usměje se na mne. Opět v něm nalézám starého známého.
"Jak dlouho už tu jsi?"
"Od začátku." Užasle a zároveň nechápavě na něj hledím.
"Neměl by si fandit své koleji?"
"Řekněme, že tu nejsem abych povzbuzoval svou bývalou kolej,"vyrukoval na mě s hádankou.
"Neříkej, že jsi tu kvůli západu slunce,"zkusím hrát jeho hru.
"Možná ano, možná ne." Oba se upřímně uculíme a na chvíli zavládne ticho rušené jen šuměním zapovězeného lesa.
"Proč mi v hodinách pořád radíš?" Najednou v jeho očích spatřím jiskřičky, jako bych právě narazila na jádro věci. To mě ale uvede do rozpaků. "Proč jsi teda vlastně tady?"z mého hlasu jde cítit nervozita. Albus přistoupí blíž, jde rovnou ke mně. Pomalu a stále hledíce do mých očí se přibližuje. Nejistě o pár kroků popojdu dozadu, až mě zastaví studená hradní stěna. Stále se navzájem díváme do očí. Zastaví se až těsně přede mnou. Natáhne ruku a dlaní se opře o stěnu. Hruď se mi zvedá a zase klesá, jako bych vytrácela vzduch z plic.
"Kvůli tobě."vydechne a ponoří se ještě hlouběji do mých očí.
Srdce se ve mně málem zastaví a žaludek opět dělá psí kusy. Ta slova do mě narazila jako odzbrojovací kouzlo do nepřítelovy hůlky. Zároveň ale jako bych si už dlouho před tím přála je slyšet.
Naše tváře se začínají přibližovat. Dosud chvějící se rty se mi rozechvějí mnohem více.
"A nebude s tím trochu problém? Odkudsi z blízka se začnou ozývat kroky a hlasy dvou osob. Okamžitě se z Albusova područí vykroutím.
"Jsem si jist, že ne Hagride. S mandragorou už mám své zkušenosti." U vchodu na famfrpálové hřiště vedoucího až k hájence bradavického hajného se objeví dvě postavy.
"Ahoj Hagride."proneseme s Albusem v jeden moment. Vedle poloobra Hagrida stojí o dost menší obtloustlý pán se začínající lysinou - profesor bylinkářství Neville Longbottom.
"Ahoj Neville,"pozdraví Albus.
"Co tu ještě děláte děcka?"pronese zbědovaně Hagrid.
"Jsem profesor, žádné děcko!"upozorní jej důrazně Severus.
"Mějte na paměti, pane profesore,"pokračuje s ironií Hagrid, "že já učil ještě vaše prarodiče."
Ze situace vycítím, že bude nejlepší, když se rychle vypařím. Se všemi se tedy krátce rozloučím a na Albuse nejistě zamávám.
Srdce mi do běhu tluče jako splašené a v hlavě mám pořádný zmatek. Málem mě políbil a já se tomu nijak nebránila. Znamená to teda, že…?! Sakra, je to profesor! To nejde… Ty jeho uhrančivé oči! Jakoby se hádal rozum se srdcem.
"Elis!"objeví se najednou přede mnou Lili celá udýchaná. "Kde proboha vězíš?"hodí na mne vyčítavý pohled.
"Stalo se něco?"vydechnu vyděšeně.
"Tvůj - bratr…"zhluboka se nadechne. Vystrašeně na ni vytřeštím oči.
"Tvůj bratr ztratil kočku."vypadne z ní jedním dechem. Opadne ze mě všechno napětí a strach. Společně pak jdeme do Mrzimorské společenské místnosti.
"Biraviary,"proneseme téměř jednohlasně a obrovité brnění stojící u stěny se s tichým cinkotem rozevře. Krátkou vysokou chodbičkou se dostaneme do prostorné kulaté místnůstky ve zlatavě žlutých barvách a s mnoha podlouhlými okny. V krbu tiše plápolá oheň a v křesle naproti němu sedí se slzami v očích malý Seb. Kolem něj pár jeho spolužáků a prefekt Alexander Batton, avšak když
mě uvidí přicházet, zkřiví ústa a odejde.
"Bráško?"pokleknu k němu s ustaraným pohledem a pohladím ho po vlasech. Koukne na mne uslzenýma očkama. "Cosimo-je-pryč-ztratil-se."zajíkne se za každým slovem.
"A hledal jsi všude?" Kývne.
Obrátili jsme vzhůru nohama celou společenku i všechny ložnice, ale… nic,"potvrdí Lili.
"Třeba se toulá někde po hradě. Určitě ho najdeme, uvidíš."
"Ale co když - vzlyk - Co když se mu něco - vzlyk - stalo?"
Vyměníme si s Lily pohledy, jako bychom jedna od druhé vyzvídaly, co říct dál. Pokud se totiž Cosimo zatoulal kupříkladu k vrbě mlátičce…
"Teď se pojď vyspat Sebastiane, zítra ho jistě najdeme."
Po točitých schodech vedoucích do ložnic se vybelháme nahoru a téměř okamžitě po zalehnutí uslyším Mandino tiché oddychování. Lili s naší další spolubydlící Hortensií už taky spí. Mně se ale ještě nechce spát. Pořád musím myslet na ten okamžik, kdy má a Albusova tvář byly tak blízko. Málem jsme se políbili. Je to ale přese profesor. Nemůžu, nemůžeme… Opět se mi ale vybaví jeho oči, jeho úsměv, jeho tvář. Tu mě ze snění probudí Mandino hlasité zamlaskání. Měla bych už spát. Zítra je velký den.

A Váš názor???...:)
 

3. Hodina lektvarů

14. května 2009 v 21:09 | Caroline



První školní den se začal trochu líně. Dějiny čar a kouzel ničím nepřekvapily. Málokdo vydržel celou hodinu poslouchat nekonečný výklad o Merlinovi a jeho učednících. Bylinkářství s Lilijiným strýcem profesorem Longbottomem nebylo o nic živější. Z roubkování a přesazování Adelajdy Masožravé jsem pochytila každé druhé slovo.
Musím ale říct, že jsem se celkem těšila na lektvary. Sice mi tenhle předmět nikdy zrovna moc dobře nešel, ale zajímalo mne, jak si bude počínat Albus, až uvidí ty tupé znuděné výrazy v našich obličejích. Společně s Lili jsme sestoupily do sklepení a usadily se ve třídě do lavice hned naproti katedře. Lili právě probírala svůj plán, jak bratra zaručeně vyočit.
"Nebojíš se, že ti dá školní trest?" zapochybuji o jejich piklích.
"Myslím, že svého bratra znám lépe než ty." zašklebí se na mne s pozvednutým obočím. Žádný z mých dalších argumentů už ji pak nepřesvědčil.
Za pár chvil už byly slyšet Albusovy kroky. Vešel do učebny s vážným výrazem, čímž, zdá se, celkem pobavil Lily a Huga s Ericem a Davidem měli nejspíš také co dělat, aby nevybuchli. Lili nenápadně vytáhla hůlku a namířila jí Albusovi přímo pod nohy. Užuž se chystala vyřknout zaklínadlo, kterým by je bratrovi podrazila, jenže… PRÁSK! Nestačila ani pořádně otevřít pusu a obě ruce měla svázané silným lanem.
"Albusi, hned mě rozvaž! Vždyť to měla být jenom sranda," skuhrala Lili, když naproti ní stál Severus s nataženou hůlkou. Kupodivu nás všech se pak zachoval jako každý jiný profesor.
"Vaše chování je nepřípustné slečno Potterová," pronesl jako by ji vůbec neznal. Mrzimor tímto přichází o deset bodů." Lili poklesla brada. Vypadala jako by nemohla uvěřit, že toto je její bratr.
Albus ji odpoutal a po zbytek hodiny uraženě mlčela, pak ze své kožené brašny přes rameno vytáhl lahvičku se stříbřitě zářivým obsahem a pozvedne ji.
"Patronitium," seznámil všechny s lektvarem. "Ví někdo k čemu slouží?… Nemusíte se hlásit všichni," poznamenal ironicky, když se nezvedla ani ruka. "Patronitium je sérum, které kohokoliv, kdo jej vypije promění na pár minut v jeho patrona. Všichni byste již nyní měli znát patronovo zaklínadlo a tudíž víte jak váš patron vypadá. Na přípravu nebudete potřebovat hůlky, ostatně jako nikdy v našich hodinách," významně se podíval na Lili.
"Aby člověk zůstal patronem na více než hodinu, musel by vypít hektolitry Patronitia. Tato malá lahvička bude stačit, ani ne na minutu, a proto se pozorně dívejte. Více lektvaru nemám."
"Pane profesore?" zvedla se nejistě ruka Michelle Swannové z Havraspáru. "Nemá to něco společného se zvěromagií?"
Albus pochvalně kývl hlavou. "Čekal jsem, že se někdo zeptá. Ale ne Michelle, zvěromágové nic nepotřebují, aby se přeměnili na své patrony. Navíc stát se zvěromágem stojí mnoho úsilí, času a vyřizování na ministerstvu."
Učebnu na chvíli zaplnilo ticho a Albusovy smaragdové oči těkaly z jednoho na druhého.
"Nyní vám tedy předvedu účinek. Pozorně se dívejte." A vyvrátil do sebe lahvičku se stříbřitě zářící tekutinou jako skleničku kořalky. Ustoupil o pár kroků od katedry. Najednou se kolem jeho těla začala dělat mléčná mlha. Protahovala se mu každá končetina a hlava dostávala koňskou podobu. Před námi se rýsovala silueta koně. Když se ale mlha úplně vypařila všichni poznali Albusova patrona. Byl to jednorožec. Sněhobílý jednorožec s hustou, dlouhou krémovou hřívou. Celou třídou se ozval ohromený šum. Něco tak nádherného jsem ještě neviděla. Raději jsem okamžitě potlačila nutkání vztáhnout ruku a dotknout se jej, vědoma si toho, že před námi stojí profesor. Tenhle profesor byl ale ještě před pár měsíci sedmák za Zmijozelu. Byl to ten sedmák, který mě v kvartě pozval na vánoční ples, konaný na počest souboje tří kouzelníků. Opět jsem pocítila, jak se můj žaludek svírá.Hleděla jsem na něj jako na boží ikonu. Když tu se kolem jednorožce začala shromažďovat mlha a byl z něj opět Albus.
"Nádhera," vzdychla ohromená Mandy. Všichni (až na Lili) byli jako uhranutí. Albus postoupil zpět ke katedře.
"V knize na straně 265 máte postup přípravy lektvaru," pokračoval jako by se nechumelilo. "V případě nejasností se obraťte na mne. Na konci hodiny si každý z vás vyzkouší jím připravený lektvar na obě samém. Takže můžete začít."
V dalším momentě už se tvořila fronta k policím s ingrediencemi. Nemá cenu se tam mačkat.
"Proč si taky nejdeš pro potřeby?" zvedne hlavu od kusu pergamenu a galantně se optá." Celá rozechvělá z jeho pronikavých očí ze sebe vykoktám, že bych ráda počkala na menší řadu. Ponoří špičku pera do inkoustu a nechá jej stát v kalamáři. Nenápadně se nadzvedne a předkloní přes stůl.
"Jaký je tvůj patron?" zašeptá a zvídavě se mi podívá do očí.
"Liška," odpovím mlčky a ucuknu pohledem. Odmlčí se.
"Až budeš krájet kořen parožnatky, nakrájej ho na velké hrubé kousky tak, aby se v něm udrželo co nejvíce šťávy. A místo tří kapek dračích slz tam přidej pět, ale to až úplně na konci, aby se jejich účinek zmnohonásobil."
Užasle na něj hledím. On mi napovídá. Profesor mi napovídá. Když uviděl, že se blíží Lili se svými potřebami usadil se zpět do židle a šibalsky na mě mrkl. Zmateně jsem se usmála a utíkala k polici.

Lili za pár chvil ve svém kotlíku míchala nějakou směs bílé až průhledné barvy a s nerudně zkřiveným obličejem otáčela hlavu od mého lektvaru k jejímu.
"Jak to, že se ti to tak povedlo? Má úplně stejnou barvu jako ten Albusův." Nevím ani z jakého důvodu, ale rozhodla jsem se mlžit, a tak jsem jenom pozvedla ramena. Albus vstal a začal obcházet třídu.
"Každou chvíli už byste měli mít lektvar hotov."
Po pár krocích se zastavil u Huga a s vypoulenýma očima se sklonil nad jeho kotlíkem. Hugo s napětím čekal na bratrancovo hodnocení. Albus se narovnal a pozvedl obočí.
"Vypadá to jako zkyslá smetana."okomentoval hustou tekutinu v jeho kotlíku. Nabral trochu do prázdné lahvičky a podal mu ji. Celý bledý a s hlasitým polknutím Hugo skleničku převzal.
"Pane profesore?"přihlásila se opět Michelle, "Nemá ten lektvar nějaké nežádoucí účinky?"
Severus cuknul koutkem úst. "Ne, pokud jste jej připravili bez jediné chybky." Hugo opět nasucho polkl a zadíval se do lahvičky se svým žlutavým lektvarem.
"No, kopni to tam."poháněl ho Albus.
Hugo zavřel oči a pomalu do sebe lahvičku vylil. Roztřeseně čekal, co bude dál. Najednou se objevila mlha, přesně jako u Albuse, jenže jen kolem obličeje. Když se rozplynula, třída vybuchla v hlasitý záchvat smíchu. Hugův patron byl divočák, ale poněvadž lektvar byl značně nepovedený, proměnila se jen jeho hlava. Albus v tu chvíli jen trefně poznamenal: "Tohle jsou vedlejší účinky."
Naráz zmrzl všem úsměv na rtech. Takže je jasné, že celý zbytek hodiny byl náramně zábavný. A když přišla řada na mě, konečně měl Albus důvod ke chvále… tedy, alespoň před ostatními. Já jsem se jako jednička necítila.

Opět Vás prosím o Váš názor...:)


Staň se Bradavickým studentem

18. dubna 2009 v 15:09 | Caroline |  Oznámení

Máte rádi Harryho svět? Chěli byste být jeho nedílnou součástí? Staňte se studentem v Bradavicích!
TADY naleznete veškeré informace ohledně Bradavické školy. Zaregistrujte se, nakupte si potřebné věci ke studiu a zapojte se do kouzelného světa!
 


2. Návrat do školy

13. dubna 2009 v 18:39 | Caroline


"Chovej se slušně a hlavně se uč. Zapni si tu košili, už se ochlazuje. Nezapomínej mi každý týden napsat, jestli je všechno v pořádku a dávej pozor na Sebastiana."dává mi máma rady, jak se stát Mrzimorskou prefektkou na nádraží 9 a ¾. Seb jako prvák je celý vystrašený ze všeho toho shonu kolem a pevně k sobě tiskne svého černého kocoura Cosima.
"Elis! Elis!"uslyším za sebou čísi hlas. Prudce se otočím.
"Lili!"v křičící osobě poznávám svou nejlepší kamarádku Lili Potterovou. Silou do mne narazí a mačká mě v tom nejvřelejším objetí.
"Jak bylo o prázdninách?"
"Znáš to… pomáhala jsem mámě a babičce a samozřejmě sestavovala a trénovala novou techniku na famfrpál."
Mezi mihotajícím se davem a hustou párou na nás zamávají lilijici rodiče a spolu s jejich mladším synem Albusem se protlačí blíže k nám.
"Ahoj Barbaro, ahoj Elizabeth. Sebe?"zamrká na brášku ten nejlepší z bystrozorů Harry James Potter.
"Zdravím vás Potterovi."zavýská máma s úsměvem od ucha k uchu, tlačíc před sebou Sebův vozík se zavazadly.
"Pomohu vám."nabízí se hned Albus a za chvíli už strká bráškův kufr do zavazadlového prostoru.
"Děkuji Albusi, jsem přesvědčená, že z tebe bude ten nejlepší učitel lektvarů, jakého kdy Bradavice měly."
Severus se polichoceně začervená. "Řekl bych, že to trochu přeháníte, zatím budu jen zaskakovat za profesora Kariminiho.
V dalších minutách dav na nádraží prořídne. Studenti začínají obsazovat kupé a z okének ještě vyslýchají rady rodičů.
"Měli byste už nastoupit, aby na vás ještě zbyla místa."pronese starostlivě paní Potterová.
Všichni čtyři se proplétáme chodbami vagónů, které jsou přeplněny studenty shánějícími si nejlepší kupé. Zdá se, že je beznadějné natrefit na něco prázdného. Najednou se ale otevřou dveře pár metrů před námi a vykoukne z nich usměvavá osoba s rezavou rozcuchanou čupřinou.
"Hugo!"vypískne nadšeně Lili a vrhne se bratránkovi kolem krku. "Ty nás určitě pustíš k sobě viď?"a koukne mu přes rameno. V kupé sedí dva jeho Nehelvítští spolužáci Eric a David a hladově hledí na Liliiny dlouhé nohy
"No nic, já budu pokračovat dál do profesorského kupé."oznámí Albus a zvláštně se na mě usměje, aby to nikdo z přítomných neviděl. Z neznámého důvodu se mi po těle udělá husí kůže, jeho úsměv mi tak nějak polichotil.
"A jen tak mimochodem."obrátí se teď na všechny s vážným výrazem. "V Bradavicích jsem pro vás pouze učitel lektvarů. Jasné?"
"No jistě."uchichtnou se Lili a Hugo, jakmile zmizí v dalším vagónu.
Luna, já a Seb si sedneme do sedačka naproti těm třem. Lili si očividně užívá obdiv nebelvírských a svůdně přehodí nohu přes nohu. Ticho přeruším až já: "Tak Hugo, co vaši doma?" Ten na mne pohlédne jako bych se ho zeptala do jaké koleje to vlastně chodím. Po chvíli ale odpoví: "Normálka. Máma teď bývá hodně v práci. Je ředitelkou rady pro ochranu kouzelných tvorů. Řeší teď práva a svobody domácích skřítků. Táta má jako bystrozorů taky dost práce. Myslím ale, že nejvíc potřebuje zchladit hlavu Rose. Ta je přímo posedlá svou prací s mudly od doby, co jsme byli posledně na návštěvě u prarodičů Grangerových."
Cosimo teď seděl Sebastianovi na klíně a slastně předl.
Když Eric a David přestali tupě zírat na Lili, rozhodli se, že mě trošku vytočí.
"Tak co? Trénujete v Mrzimoru přemety?"pronesl černovlasý Eric tmavé pleti rádoby žert a zkřivil úsměv do podivného šklebu.
"Myslím, že by si spíš měli natrénovat padání." Doplnil jej s jedovatým smíchem blonďatý David. Huga to nejspíš také pobavilo.
"Au, proč jsi mě kopla?!"civěl na Lili nechápavě.
"Jsi můj bratranec, měl bys nás před těmi primitivy bránit."
"Já bráním především svou kolej."pronesl pyšně Hugo a zdvihl obočí.
"Vždyť to byl jen vtip."zastal se ho David. "Nesmíš se hned čertit,"a šibalsky na ni mrknul. Lili obrátila oči v sloup a chvíli dělala uraženou.
Jak čas ubíhal a v naší debatě se různě měnila témata, slunce jako by na vzdálených pohořích vytvářelo mlhavou svatozář. Temnoty začalo přibývat. Jakmile kolem projde postarší čarodějka malé postavy s občerstvením, koupím ještě Sebovi čokoládovou žabku a sobě Bertíkovy lentilky.
Slunečný povlak se z vrcholků hor začne ztrácet a zesilující tma donutí brášku na malý okamžik usnout. Záhy jej však musím vzbudit.
"Sebe vstávej. Jsme tady, jsme v Bradavicích."pronesu lehce skloněná nad roztaženým bráškou. Ten ale jen co otevře oči, zajásá, popadne Cosima a žene se pro svá zavazadla.
Venku se jako každý rok koná davová tlačenice. Prváci se svezou v doprovodu Hagrida na loďkách přes jezero. Já, Lili, Eric, David a Hugo se naskládáme do jednoho z mnoha kočárů tažených testrály. Docela by mě zajímalo, jak Takový testrál vypadá.. Babička říká, že je to odporné zvíře s nesmírně vlídnou povahou.
Uběhne sotva pár minut a už se ocitáme ve Velké síni. Začarovaný strop má jako obvykle barvu tmavé noci a visí z něj stovky nehasnoucích svíček.. Já s Lili usedneme k Mrzimorskému stolu. Zdravíme se s mnoha známými tvářemi a horečně se bavíme o prázdninách. Andromeda Pinková (známá jako Mandy) ale v okamžení změní téma na famfrpál.
V našem týmu je jako obvykle sedm členů - brankářka Mandy, odrážeči Samuel Smith a Benjamin Gregorovi, útočnice Penelopa Francézová, Agáta McDonelová a já - čerstvě zvolená kapitánka a hlavně chytač Adam Martson. Ti všichni se kolem mne v mžiku slétli jako vosy na med a začali všechny ujišťovat, že letos je pohár nás. Tím si od Mrzimorského stolu vysloužili povzbudivý potlesk..
"To by stačilo."utiší náš jásot hlas ředitelky McGonagallové a všechny oči nyní směřují na profesorský stůl stojící v čele Velké síně.
"Vítám vás v novém školním roce a vítám také naše prváky, kteří budou již za pár minut rozřazeni do kolejí. Na úvod bych chtěla přivítat nového profesora lektvarů pana Albuse Severuse Pottera." Od stěny ke stěně se nyní ozýval povzbudivý potlesk a Albus se nejistě zvedl. V Liliině tváři se odrážel výraz hrdosti a já jsem pocítila jemné šimrání v žaludku, když na chvíli očima zabrousil i ke mně. "Pro tento rok,"pokračovala v proslovu. "bude zastupovat profesora Kariminiho, který z rodinných důvodů musel odcestovat do daleké Asie. Dále bych vás chtěla vyzvat k opravdu pečlivé přípravě do hodin a plnění svých povinností. Vzhledem k tomu, že morálka žáků v posledních letech značně poklesla, zejména od studentů vyšších ročníků očekávám, že půjdete příkladem. Každé hrubé porušení školního řádu předchází osobnímu trestu, či stržení kolejních bodů. Naopak, za dobře odvedenou práci se body přidělují. Na konci roku získává kolej s nejvyšším počtem bodů školní pohár. A nyní je již čas na vás."obrátila svůj zrak směrem k prvákům.
Moudrý klobouk usedal na jednu hlavu za druhou až přišel na řadu konečně bráška. Celý roztřesený vyšplhal na dřevěnou stoličku.
"Mrzimor!"zahulákal za krátko moudrý klobouk sedíce nyní na kudrnatých hnědých vlasech drobounkého chlapce. V tu ránu ze Seba spadla veškerá nervozita a s rozzářeným úsměvem, za jásotu mrzimorských přicupital a usedl ke stolu.



Hledá se zručný malíř/malířka

13. dubna 2009 v 17:59 | Caroline |  Oznámení
Chci aby mé příběhy měly šťávu, aby zaujaly už na první pohled... K tomu ale pouze jednobarevné pero nestačí, a proto hledám někoho, kdo by mi s mým plánem pomohl. Někoho, kdo se zajímá a rád maluje obrázky z prostředí Harryho světa. (Nechci už kopírovat fanarty od cizích...) Pokud by se mezi vámi našel někdo, kdo by rád věnoval trochu času kreslení obrázků do mých příběhů, vyzývám jej aby mi napsal kamkoliv do komentářů. Odměna jej nemine!:)

- Malířka nalezena, říká si Leia a musíte uznat, že maluje opravdu nááádherně (prozatím viz. orázek z Patron mého srdce)
TADY je její blog


Patron mého srdce

12. dubna 2009 v 19:09 | Caroline |  Příběhy na pokračování

CHARAKTERISTIKA HL. POSTAV:

Elisabeth Malkinová - Mrzimorská studentka šestého ročníku
Albus Severus Potter - dočasný profesor lektvarů
Lili Luna Potterová - Mrzimorská studentka šestého ročníku

ZAŘAZENÍ ČASOVÉ:
Dospívající nová generace ( Harryho děti )

ZAŘAZENÍ ŽÁNROVÉ:
- komedie, romantika

ZPŮSOB VYPRÁVĚNÍ:
- ich forma z pohledu Elisabeth

INFO:
Elisabeth Malkinová nastupuje do šestého ročníku v Bradavicích. Zároveň s ní se zde objevuje nový učitel lektvarů - Albus Severus Potter. Elis postupem času zjišťuje, že pro ni není jen profesorem. O dva roky starší Albus je na tom, zdá se obdobně. Jejich vztah se však vyvíjí všem za zády, včetně Elisiny nejlepší přítelkyně a zároveň Albusovy sestry Lili Potterové.
Podaří se těm dvěma vztah udržet stále v tajnosti, nebo jej vzdají, protože riziko vyloučení je příliš silné?

Seznam kapitol naleznete ZDE


Moc Vás všechny prosím o napsání názorů do komentářů...:)

1. V Příčné ulici

12. dubna 2009 v 18:40 | Caroline |  Kapitoly

Svírá se mi hrdlo. Nemůžu dýchat. Jako by se mi po krku plazil had, lačný jen po tom, mne zardousit a poté naráz pohltit.
"Přestaň sebou konečně škubat Elizabeth, nebo tu kravatu budeš mít nakřivo!"
To jen má matka, snažíc se ze mě udělat alespoň trochu dámu, mi utahuje vázanku v černožluté barvě. V okamžiku, kdy již po několikáté zvednu ruku, abych si kravatu uvolnila, mne máma plácne po prstech až to zaštípne. Za pár chvil už kolem mne krouží jako sup s tváří zkřivenou úporným pátráním po jakékoliv nedokonalosti na mém hábitu. A ukazovákem si při tom poklepává na ústa.
"Mami, smiř se s tím už! Ze mě prostě prefektka nebude." Ta ale jako by mou poznámku neslyšela.
Najednou se odhrne rudý závěs v koutku místnosti a vejde postarší žena. Vlasy jako zaváté stříbrným sněhem sčesané v drdol a nanejvýš cudný černý hábit se smaragdovým leskem. Greta Malkinová. Má babička.
"Barbaro, pojď honem, zákazníci."pohání mou matku a opět zmizí za červeným závěsem.
To je pro mě jako vysvobození. Shodím ze sebe, ne zrovna pohodlně mou matkou upravený školní hábit a pokouším se pomoci jak jen to jde. Nový školní rok začíná už za týden a tak je náš krámek známý jako Madame Malkin´s plný bradavických studentů, kteří netrpělivě čekají na vyzvednutí svých zakázek.
"Půjdu se ještě projít po Příčné ulici. Za pár minut budu zpátky."oznámím, jen co se zavřou vchodové dveře za posledním zákazníkem.
"Jen se nikde necourej a hlavně nechoď do Vobrtlé."souhlasí s pokývnutím a celá zpocená mamka, zatímco mává hůlkou od police k polici, aby uklidila povalující se vytahané krabice zpátky do přihrádek sahajících až ke stropu.
Po Příčné se ještě potuluje pár lidí. Skupinka školáků z nižších ročníků, které poznávám od vidění postává u výkladu Kratochvilných kouzelnických kejklí. Pozoruje miniaturního dráčka, který pokaždé, když někdo z nich zaťuká na sklo, zavrtí ocáskem, zpod nějž se v dalším momentu vznese zelený obláček.
"Nazdar Elis."zamává na mě od vchodových dveří čerstvý majitel.
"Ahoj Frede."rozzářím se, když jej uvidím. "Dobrý večer, pane Weasley."pokusím se ještě pozdravit jeho otce stojícího za pultem. Marně. Fred hned práskne dveřmi.
"Tak co kapitánko? Jakou zvolíš letos taktiku pro své družstvo? Měli byste na sobě trochu zapracovat, po tom loňském výprasku, který jsme vám s Nebelvírem nadělili." Zašklebil se na mne zlomyslně.
"Myslím, že když má teď Mrzimor novou a nepochybně skvělou kapitánku, porazíme je snadno. A navíc, když už tam nejsi ty…"oplatím mu jeho poznámku s pomocí svého ženského šarmu.
"Teď jsi mě dostala."zatetelil se Fred. "Nasedni."vytáhl svůj starý Kulový blesk a za pár vteřin už jsme se společně proplétali mezi všemožnými zářivými obchody. Úplně na samém konci Příčné ulice jsme se zastavili. Můj pohled utkvěl ve výloze Potřeb pro Famfrpál. Přímo přede mnou se lesklo to nejúžasnější koště na světě - Streamling. Perfektně vytvarovaná rukojeť, násada přizpůsobující se svému majiteli, rychlost, lehká ovladatelnost a aerodynamika.
"Ten je viď?"zašeptal mi Fred do ucha, nespouštěje oči ze Streamlingu.




Moc Vás prosím, pište své názory do kometářů!!!:)

Kam dál