Květen 2009

4. Splašené srdce

24. května 2009 v 10:59 | Caroline



Plynul den za dnem a neuběhla hodina lektvarů, při které by mi Albus neporadil. Dlouho jsem mu chtěla položit otázku proč to vlastně dělá, jenže se nějak nenaskytla příležitost.
Také se nezadržitelně blížil náš letošní famfrpálový zápas proti Nebelvíru. Měla jsem pocit, že naše družstvo je naprosto skvěle připraveno. Tréninky jsem pořádala čtyřikrát týdně a taktika, kterou jsem vymýšlela o prázdninách všem očividně vyhovovala.
"Výborná práce Mandy. Penelopa, hraj takhle i zítra a máme to v kapse. Není co dodat Adame, byl jsi skvělý,"rozdávám po pečlivém tréninku zasloužené pochvaly.
"Jen aby nám počasí přálo,"zvedl oči k nebi Sam.
"Počasí nás přece nemůže zastavit. Hlavně se dnes všichni dobře vyspěte."

Nyní famfrpálové hřiště zeje prázdnotou. Všichni potřebujeme energii na velký zítřek. Je příjemné pozorovat, jak zapadající podzimní slunce barví horizont do oranžova. Měla bych už ale také jít.
"Úžasné,"přeruší ticho čísi hlas. Otočím se.
"Albu…totiž, pane profesore?"podivím se jeho přítomnosti.
"Profesor jsem, když učím. Jen když učím,"usměje se na mne. Opět v něm nalézám starého známého.
"Jak dlouho už tu jsi?"
"Od začátku." Užasle a zároveň nechápavě na něj hledím.
"Neměl by si fandit své koleji?"
"Řekněme, že tu nejsem abych povzbuzoval svou bývalou kolej,"vyrukoval na mě s hádankou.
"Neříkej, že jsi tu kvůli západu slunce,"zkusím hrát jeho hru.
"Možná ano, možná ne." Oba se upřímně uculíme a na chvíli zavládne ticho rušené jen šuměním zapovězeného lesa.
"Proč mi v hodinách pořád radíš?" Najednou v jeho očích spatřím jiskřičky, jako bych právě narazila na jádro věci. To mě ale uvede do rozpaků. "Proč jsi teda vlastně tady?"z mého hlasu jde cítit nervozita. Albus přistoupí blíž, jde rovnou ke mně. Pomalu a stále hledíce do mých očí se přibližuje. Nejistě o pár kroků popojdu dozadu, až mě zastaví studená hradní stěna. Stále se navzájem díváme do očí. Zastaví se až těsně přede mnou. Natáhne ruku a dlaní se opře o stěnu. Hruď se mi zvedá a zase klesá, jako bych vytrácela vzduch z plic.
"Kvůli tobě."vydechne a ponoří se ještě hlouběji do mých očí.
Srdce se ve mně málem zastaví a žaludek opět dělá psí kusy. Ta slova do mě narazila jako odzbrojovací kouzlo do nepřítelovy hůlky. Zároveň ale jako bych si už dlouho před tím přála je slyšet.
Naše tváře se začínají přibližovat. Dosud chvějící se rty se mi rozechvějí mnohem více.
"A nebude s tím trochu problém? Odkudsi z blízka se začnou ozývat kroky a hlasy dvou osob. Okamžitě se z Albusova područí vykroutím.
"Jsem si jist, že ne Hagride. S mandragorou už mám své zkušenosti." U vchodu na famfrpálové hřiště vedoucího až k hájence bradavického hajného se objeví dvě postavy.
"Ahoj Hagride."proneseme s Albusem v jeden moment. Vedle poloobra Hagrida stojí o dost menší obtloustlý pán se začínající lysinou - profesor bylinkářství Neville Longbottom.
"Ahoj Neville,"pozdraví Albus.
"Co tu ještě děláte děcka?"pronese zbědovaně Hagrid.
"Jsem profesor, žádné děcko!"upozorní jej důrazně Severus.
"Mějte na paměti, pane profesore,"pokračuje s ironií Hagrid, "že já učil ještě vaše prarodiče."
Ze situace vycítím, že bude nejlepší, když se rychle vypařím. Se všemi se tedy krátce rozloučím a na Albuse nejistě zamávám.
Srdce mi do běhu tluče jako splašené a v hlavě mám pořádný zmatek. Málem mě políbil a já se tomu nijak nebránila. Znamená to teda, že…?! Sakra, je to profesor! To nejde… Ty jeho uhrančivé oči! Jakoby se hádal rozum se srdcem.
"Elis!"objeví se najednou přede mnou Lili celá udýchaná. "Kde proboha vězíš?"hodí na mne vyčítavý pohled.
"Stalo se něco?"vydechnu vyděšeně.
"Tvůj - bratr…"zhluboka se nadechne. Vystrašeně na ni vytřeštím oči.
"Tvůj bratr ztratil kočku."vypadne z ní jedním dechem. Opadne ze mě všechno napětí a strach. Společně pak jdeme do Mrzimorské společenské místnosti.
"Biraviary,"proneseme téměř jednohlasně a obrovité brnění stojící u stěny se s tichým cinkotem rozevře. Krátkou vysokou chodbičkou se dostaneme do prostorné kulaté místnůstky ve zlatavě žlutých barvách a s mnoha podlouhlými okny. V krbu tiše plápolá oheň a v křesle naproti němu sedí se slzami v očích malý Seb. Kolem něj pár jeho spolužáků a prefekt Alexander Batton, avšak když
mě uvidí přicházet, zkřiví ústa a odejde.
"Bráško?"pokleknu k němu s ustaraným pohledem a pohladím ho po vlasech. Koukne na mne uslzenýma očkama. "Cosimo-je-pryč-ztratil-se."zajíkne se za každým slovem.
"A hledal jsi všude?" Kývne.
Obrátili jsme vzhůru nohama celou společenku i všechny ložnice, ale… nic,"potvrdí Lili.
"Třeba se toulá někde po hradě. Určitě ho najdeme, uvidíš."
"Ale co když - vzlyk - Co když se mu něco - vzlyk - stalo?"
Vyměníme si s Lily pohledy, jako bychom jedna od druhé vyzvídaly, co říct dál. Pokud se totiž Cosimo zatoulal kupříkladu k vrbě mlátičce…
"Teď se pojď vyspat Sebastiane, zítra ho jistě najdeme."
Po točitých schodech vedoucích do ložnic se vybelháme nahoru a téměř okamžitě po zalehnutí uslyším Mandino tiché oddychování. Lili s naší další spolubydlící Hortensií už taky spí. Mně se ale ještě nechce spát. Pořád musím myslet na ten okamžik, kdy má a Albusova tvář byly tak blízko. Málem jsme se políbili. Je to ale přese profesor. Nemůžu, nemůžeme… Opět se mi ale vybaví jeho oči, jeho úsměv, jeho tvář. Tu mě ze snění probudí Mandino hlasité zamlaskání. Měla bych už spát. Zítra je velký den.

A Váš názor???...:)

3. Hodina lektvarů

14. května 2009 v 21:09 | Caroline



První školní den se začal trochu líně. Dějiny čar a kouzel ničím nepřekvapily. Málokdo vydržel celou hodinu poslouchat nekonečný výklad o Merlinovi a jeho učednících. Bylinkářství s Lilijiným strýcem profesorem Longbottomem nebylo o nic živější. Z roubkování a přesazování Adelajdy Masožravé jsem pochytila každé druhé slovo.
Musím ale říct, že jsem se celkem těšila na lektvary. Sice mi tenhle předmět nikdy zrovna moc dobře nešel, ale zajímalo mne, jak si bude počínat Albus, až uvidí ty tupé znuděné výrazy v našich obličejích. Společně s Lili jsme sestoupily do sklepení a usadily se ve třídě do lavice hned naproti katedře. Lili právě probírala svůj plán, jak bratra zaručeně vyočit.
"Nebojíš se, že ti dá školní trest?" zapochybuji o jejich piklích.
"Myslím, že svého bratra znám lépe než ty." zašklebí se na mne s pozvednutým obočím. Žádný z mých dalších argumentů už ji pak nepřesvědčil.
Za pár chvil už byly slyšet Albusovy kroky. Vešel do učebny s vážným výrazem, čímž, zdá se, celkem pobavil Lily a Huga s Ericem a Davidem měli nejspíš také co dělat, aby nevybuchli. Lili nenápadně vytáhla hůlku a namířila jí Albusovi přímo pod nohy. Užuž se chystala vyřknout zaklínadlo, kterým by je bratrovi podrazila, jenže… PRÁSK! Nestačila ani pořádně otevřít pusu a obě ruce měla svázané silným lanem.
"Albusi, hned mě rozvaž! Vždyť to měla být jenom sranda," skuhrala Lili, když naproti ní stál Severus s nataženou hůlkou. Kupodivu nás všech se pak zachoval jako každý jiný profesor.
"Vaše chování je nepřípustné slečno Potterová," pronesl jako by ji vůbec neznal. Mrzimor tímto přichází o deset bodů." Lili poklesla brada. Vypadala jako by nemohla uvěřit, že toto je její bratr.
Albus ji odpoutal a po zbytek hodiny uraženě mlčela, pak ze své kožené brašny přes rameno vytáhl lahvičku se stříbřitě zářivým obsahem a pozvedne ji.
"Patronitium," seznámil všechny s lektvarem. "Ví někdo k čemu slouží?… Nemusíte se hlásit všichni," poznamenal ironicky, když se nezvedla ani ruka. "Patronitium je sérum, které kohokoliv, kdo jej vypije promění na pár minut v jeho patrona. Všichni byste již nyní měli znát patronovo zaklínadlo a tudíž víte jak váš patron vypadá. Na přípravu nebudete potřebovat hůlky, ostatně jako nikdy v našich hodinách," významně se podíval na Lili.
"Aby člověk zůstal patronem na více než hodinu, musel by vypít hektolitry Patronitia. Tato malá lahvička bude stačit, ani ne na minutu, a proto se pozorně dívejte. Více lektvaru nemám."
"Pane profesore?" zvedla se nejistě ruka Michelle Swannové z Havraspáru. "Nemá to něco společného se zvěromagií?"
Albus pochvalně kývl hlavou. "Čekal jsem, že se někdo zeptá. Ale ne Michelle, zvěromágové nic nepotřebují, aby se přeměnili na své patrony. Navíc stát se zvěromágem stojí mnoho úsilí, času a vyřizování na ministerstvu."
Učebnu na chvíli zaplnilo ticho a Albusovy smaragdové oči těkaly z jednoho na druhého.
"Nyní vám tedy předvedu účinek. Pozorně se dívejte." A vyvrátil do sebe lahvičku se stříbřitě zářící tekutinou jako skleničku kořalky. Ustoupil o pár kroků od katedry. Najednou se kolem jeho těla začala dělat mléčná mlha. Protahovala se mu každá končetina a hlava dostávala koňskou podobu. Před námi se rýsovala silueta koně. Když se ale mlha úplně vypařila všichni poznali Albusova patrona. Byl to jednorožec. Sněhobílý jednorožec s hustou, dlouhou krémovou hřívou. Celou třídou se ozval ohromený šum. Něco tak nádherného jsem ještě neviděla. Raději jsem okamžitě potlačila nutkání vztáhnout ruku a dotknout se jej, vědoma si toho, že před námi stojí profesor. Tenhle profesor byl ale ještě před pár měsíci sedmák za Zmijozelu. Byl to ten sedmák, který mě v kvartě pozval na vánoční ples, konaný na počest souboje tří kouzelníků. Opět jsem pocítila, jak se můj žaludek svírá.Hleděla jsem na něj jako na boží ikonu. Když tu se kolem jednorožce začala shromažďovat mlha a byl z něj opět Albus.
"Nádhera," vzdychla ohromená Mandy. Všichni (až na Lili) byli jako uhranutí. Albus postoupil zpět ke katedře.
"V knize na straně 265 máte postup přípravy lektvaru," pokračoval jako by se nechumelilo. "V případě nejasností se obraťte na mne. Na konci hodiny si každý z vás vyzkouší jím připravený lektvar na obě samém. Takže můžete začít."
V dalším momentě už se tvořila fronta k policím s ingrediencemi. Nemá cenu se tam mačkat.
"Proč si taky nejdeš pro potřeby?" zvedne hlavu od kusu pergamenu a galantně se optá." Celá rozechvělá z jeho pronikavých očí ze sebe vykoktám, že bych ráda počkala na menší řadu. Ponoří špičku pera do inkoustu a nechá jej stát v kalamáři. Nenápadně se nadzvedne a předkloní přes stůl.
"Jaký je tvůj patron?" zašeptá a zvídavě se mi podívá do očí.
"Liška," odpovím mlčky a ucuknu pohledem. Odmlčí se.
"Až budeš krájet kořen parožnatky, nakrájej ho na velké hrubé kousky tak, aby se v něm udrželo co nejvíce šťávy. A místo tří kapek dračích slz tam přidej pět, ale to až úplně na konci, aby se jejich účinek zmnohonásobil."
Užasle na něj hledím. On mi napovídá. Profesor mi napovídá. Když uviděl, že se blíží Lili se svými potřebami usadil se zpět do židle a šibalsky na mě mrkl. Zmateně jsem se usmála a utíkala k polici.

Lili za pár chvil ve svém kotlíku míchala nějakou směs bílé až průhledné barvy a s nerudně zkřiveným obličejem otáčela hlavu od mého lektvaru k jejímu.
"Jak to, že se ti to tak povedlo? Má úplně stejnou barvu jako ten Albusův." Nevím ani z jakého důvodu, ale rozhodla jsem se mlžit, a tak jsem jenom pozvedla ramena. Albus vstal a začal obcházet třídu.
"Každou chvíli už byste měli mít lektvar hotov."
Po pár krocích se zastavil u Huga a s vypoulenýma očima se sklonil nad jeho kotlíkem. Hugo s napětím čekal na bratrancovo hodnocení. Albus se narovnal a pozvedl obočí.
"Vypadá to jako zkyslá smetana."okomentoval hustou tekutinu v jeho kotlíku. Nabral trochu do prázdné lahvičky a podal mu ji. Celý bledý a s hlasitým polknutím Hugo skleničku převzal.
"Pane profesore?"přihlásila se opět Michelle, "Nemá ten lektvar nějaké nežádoucí účinky?"
Severus cuknul koutkem úst. "Ne, pokud jste jej připravili bez jediné chybky." Hugo opět nasucho polkl a zadíval se do lahvičky se svým žlutavým lektvarem.
"No, kopni to tam."poháněl ho Albus.
Hugo zavřel oči a pomalu do sebe lahvičku vylil. Roztřeseně čekal, co bude dál. Najednou se objevila mlha, přesně jako u Albuse, jenže jen kolem obličeje. Když se rozplynula, třída vybuchla v hlasitý záchvat smíchu. Hugův patron byl divočák, ale poněvadž lektvar byl značně nepovedený, proměnila se jen jeho hlava. Albus v tu chvíli jen trefně poznamenal: "Tohle jsou vedlejší účinky."
Naráz zmrzl všem úsměv na rtech. Takže je jasné, že celý zbytek hodiny byl náramně zábavný. A když přišla řada na mě, konečně měl Albus důvod ke chvále… tedy, alespoň před ostatními. Já jsem se jako jednička necítila.

Opět Vás prosím o Váš názor...:)