3. Hodina lektvarů

14. května 2009 v 21:09 | Caroline



První školní den se začal trochu líně. Dějiny čar a kouzel ničím nepřekvapily. Málokdo vydržel celou hodinu poslouchat nekonečný výklad o Merlinovi a jeho učednících. Bylinkářství s Lilijiným strýcem profesorem Longbottomem nebylo o nic živější. Z roubkování a přesazování Adelajdy Masožravé jsem pochytila každé druhé slovo.
Musím ale říct, že jsem se celkem těšila na lektvary. Sice mi tenhle předmět nikdy zrovna moc dobře nešel, ale zajímalo mne, jak si bude počínat Albus, až uvidí ty tupé znuděné výrazy v našich obličejích. Společně s Lili jsme sestoupily do sklepení a usadily se ve třídě do lavice hned naproti katedře. Lili právě probírala svůj plán, jak bratra zaručeně vyočit.
"Nebojíš se, že ti dá školní trest?" zapochybuji o jejich piklích.
"Myslím, že svého bratra znám lépe než ty." zašklebí se na mne s pozvednutým obočím. Žádný z mých dalších argumentů už ji pak nepřesvědčil.
Za pár chvil už byly slyšet Albusovy kroky. Vešel do učebny s vážným výrazem, čímž, zdá se, celkem pobavil Lily a Huga s Ericem a Davidem měli nejspíš také co dělat, aby nevybuchli. Lili nenápadně vytáhla hůlku a namířila jí Albusovi přímo pod nohy. Užuž se chystala vyřknout zaklínadlo, kterým by je bratrovi podrazila, jenže… PRÁSK! Nestačila ani pořádně otevřít pusu a obě ruce měla svázané silným lanem.
"Albusi, hned mě rozvaž! Vždyť to měla být jenom sranda," skuhrala Lili, když naproti ní stál Severus s nataženou hůlkou. Kupodivu nás všech se pak zachoval jako každý jiný profesor.
"Vaše chování je nepřípustné slečno Potterová," pronesl jako by ji vůbec neznal. Mrzimor tímto přichází o deset bodů." Lili poklesla brada. Vypadala jako by nemohla uvěřit, že toto je její bratr.
Albus ji odpoutal a po zbytek hodiny uraženě mlčela, pak ze své kožené brašny přes rameno vytáhl lahvičku se stříbřitě zářivým obsahem a pozvedne ji.
"Patronitium," seznámil všechny s lektvarem. "Ví někdo k čemu slouží?… Nemusíte se hlásit všichni," poznamenal ironicky, když se nezvedla ani ruka. "Patronitium je sérum, které kohokoliv, kdo jej vypije promění na pár minut v jeho patrona. Všichni byste již nyní měli znát patronovo zaklínadlo a tudíž víte jak váš patron vypadá. Na přípravu nebudete potřebovat hůlky, ostatně jako nikdy v našich hodinách," významně se podíval na Lili.
"Aby člověk zůstal patronem na více než hodinu, musel by vypít hektolitry Patronitia. Tato malá lahvička bude stačit, ani ne na minutu, a proto se pozorně dívejte. Více lektvaru nemám."
"Pane profesore?" zvedla se nejistě ruka Michelle Swannové z Havraspáru. "Nemá to něco společného se zvěromagií?"
Albus pochvalně kývl hlavou. "Čekal jsem, že se někdo zeptá. Ale ne Michelle, zvěromágové nic nepotřebují, aby se přeměnili na své patrony. Navíc stát se zvěromágem stojí mnoho úsilí, času a vyřizování na ministerstvu."
Učebnu na chvíli zaplnilo ticho a Albusovy smaragdové oči těkaly z jednoho na druhého.
"Nyní vám tedy předvedu účinek. Pozorně se dívejte." A vyvrátil do sebe lahvičku se stříbřitě zářící tekutinou jako skleničku kořalky. Ustoupil o pár kroků od katedry. Najednou se kolem jeho těla začala dělat mléčná mlha. Protahovala se mu každá končetina a hlava dostávala koňskou podobu. Před námi se rýsovala silueta koně. Když se ale mlha úplně vypařila všichni poznali Albusova patrona. Byl to jednorožec. Sněhobílý jednorožec s hustou, dlouhou krémovou hřívou. Celou třídou se ozval ohromený šum. Něco tak nádherného jsem ještě neviděla. Raději jsem okamžitě potlačila nutkání vztáhnout ruku a dotknout se jej, vědoma si toho, že před námi stojí profesor. Tenhle profesor byl ale ještě před pár měsíci sedmák za Zmijozelu. Byl to ten sedmák, který mě v kvartě pozval na vánoční ples, konaný na počest souboje tří kouzelníků. Opět jsem pocítila, jak se můj žaludek svírá.Hleděla jsem na něj jako na boží ikonu. Když tu se kolem jednorožce začala shromažďovat mlha a byl z něj opět Albus.
"Nádhera," vzdychla ohromená Mandy. Všichni (až na Lili) byli jako uhranutí. Albus postoupil zpět ke katedře.
"V knize na straně 265 máte postup přípravy lektvaru," pokračoval jako by se nechumelilo. "V případě nejasností se obraťte na mne. Na konci hodiny si každý z vás vyzkouší jím připravený lektvar na obě samém. Takže můžete začít."
V dalším momentě už se tvořila fronta k policím s ingrediencemi. Nemá cenu se tam mačkat.
"Proč si taky nejdeš pro potřeby?" zvedne hlavu od kusu pergamenu a galantně se optá." Celá rozechvělá z jeho pronikavých očí ze sebe vykoktám, že bych ráda počkala na menší řadu. Ponoří špičku pera do inkoustu a nechá jej stát v kalamáři. Nenápadně se nadzvedne a předkloní přes stůl.
"Jaký je tvůj patron?" zašeptá a zvídavě se mi podívá do očí.
"Liška," odpovím mlčky a ucuknu pohledem. Odmlčí se.
"Až budeš krájet kořen parožnatky, nakrájej ho na velké hrubé kousky tak, aby se v něm udrželo co nejvíce šťávy. A místo tří kapek dračích slz tam přidej pět, ale to až úplně na konci, aby se jejich účinek zmnohonásobil."
Užasle na něj hledím. On mi napovídá. Profesor mi napovídá. Když uviděl, že se blíží Lili se svými potřebami usadil se zpět do židle a šibalsky na mě mrkl. Zmateně jsem se usmála a utíkala k polici.

Lili za pár chvil ve svém kotlíku míchala nějakou směs bílé až průhledné barvy a s nerudně zkřiveným obličejem otáčela hlavu od mého lektvaru k jejímu.
"Jak to, že se ti to tak povedlo? Má úplně stejnou barvu jako ten Albusův." Nevím ani z jakého důvodu, ale rozhodla jsem se mlžit, a tak jsem jenom pozvedla ramena. Albus vstal a začal obcházet třídu.
"Každou chvíli už byste měli mít lektvar hotov."
Po pár krocích se zastavil u Huga a s vypoulenýma očima se sklonil nad jeho kotlíkem. Hugo s napětím čekal na bratrancovo hodnocení. Albus se narovnal a pozvedl obočí.
"Vypadá to jako zkyslá smetana."okomentoval hustou tekutinu v jeho kotlíku. Nabral trochu do prázdné lahvičky a podal mu ji. Celý bledý a s hlasitým polknutím Hugo skleničku převzal.
"Pane profesore?"přihlásila se opět Michelle, "Nemá ten lektvar nějaké nežádoucí účinky?"
Severus cuknul koutkem úst. "Ne, pokud jste jej připravili bez jediné chybky." Hugo opět nasucho polkl a zadíval se do lahvičky se svým žlutavým lektvarem.
"No, kopni to tam."poháněl ho Albus.
Hugo zavřel oči a pomalu do sebe lahvičku vylil. Roztřeseně čekal, co bude dál. Najednou se objevila mlha, přesně jako u Albuse, jenže jen kolem obličeje. Když se rozplynula, třída vybuchla v hlasitý záchvat smíchu. Hugův patron byl divočák, ale poněvadž lektvar byl značně nepovedený, proměnila se jen jeho hlava. Albus v tu chvíli jen trefně poznamenal: "Tohle jsou vedlejší účinky."
Naráz zmrzl všem úsměv na rtech. Takže je jasné, že celý zbytek hodiny byl náramně zábavný. A když přišla řada na mě, konečně měl Albus důvod ke chvále… tedy, alespoň před ostatními. Já jsem se jako jednička necítila.

Opět Vás prosím o Váš názor...:)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ohodnoť kapitolu Hodina lektvarů... jako ve škole

1
2
3
4
5

Komentáře

1 Lucy P.P Lucy P.P | 18. května 2009 v 19:48 | Reagovat

tohle je fakt suprová povídka....pokracuj urco dal :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama